„ Zúčastnil jsem se intenzivního několikadenního meditačního semináře, nikdy před tím jsem na meditaci nebyl, nevěděl jsem, co mohu očekávat…V průběhu čtvrtého dne jsem najednou cítil ohromný příliv energie vycházející ze spodní části páteře, energie mi projela páteří jako blesk…potom jsem ztratil pojem o tom, co se se mnou děje, měl jsem vize světla, pocit, že jsem někdo jiný, pocit, že celý exploduji…měl jsem ohromný strach, že jsem zešílel….strach se střídal s intenzivním pocitem štěstí až extáze, všechno mne dojímalo…různé věci mi náhle začaly dávat velký smysl… pochopil jsem některé důležité souvislosti mého života. Po skončení semináře jsem měl velké obtíže žít znovu běžný život, vracely se mi spontánně stavy extáze a vize světla, cítil jsem proudění energie v těle, vibrace, bál jsem se o tom někomu říci, aby mne nepovažovali za blázna. Stavy extáze se střídaly se stavy hlubokého smutku a velké beznaděje. V noci jsem nemohl spát, ztratil jsem chuť k jídlu. „
„ Po absolvování duchovních cvičení se u mne rozvinul stav, ze kterého měli moji blízcí strach. Seděl jsem s přáteli v pokoji, popíjeli jsme čaj, najednou jsem uslyšel ohromný hluk, jako kdyby zahřmělo, celý pokoj jsem viděl v jasném světle, čas se zpomalil, měl jsem pocit, že jsem se přenesl do jiného světa….uslyšel jsem hlas, který mi předával důležité poselství, dával pokyny, co mám udělat, abych se očistil. Podle toho, co mi řekli kamarádi, jsem mluvil z jejich pohledu nesmysly, choval se divně… např. jsem naléhal na to, že bych měl okamžitě spálit svoje šaty, začal jsem se svlékat… přesvědčoval jsem ostatní, že je třeba se očistit teď hned, tak, jak to po mně chtěl hlas. Přátelé mně odvedli k lékaři, nakonec jsem byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, užíval léky…Později jsem našel kontakt na terapeuta, který mi pomohl se v mých zážitcích lépe vyznat, já sám se cítím být tím zážitkem posilněn, změnil se mi pohled na život, prohloubilo to mimo jiné moji víru v Boha. „
„ Byla jsem s přáteli na vysokohorské túře, zabloudili jsme v mlze, nemohli najít cestu zpět do chaty…museli jsme přečkat noc venku v zimě. Byli jsme podchlazení, vyčerpaní, měli jsme strach. Začala jsem prosit, poprvé v životě jsem se modlila, abychom byli zachráněni…pak jsem na okamžik usnula, ve snu jsem uviděla anděla, který ke mně mluvil, snažil se mne probudit, dával mi rady, co mám dělat, abych tu noc přežila. Začala jsem cítit teplo po těle, můj strach se rozplynul, byla jsem si jistá, že všechno dobře dopadne. Nad ránem nás našli a dovedli do chaty. Ještě několik dnů jsem vnímala přítomnost svého anděla, několikrát jsem měla pocit, že ho vidím stát vedle sebe. Zažívala jsem pocity klidu, jistoty, lásky…hodně jsem plakala, vracely se mi ve vzpomínkách důležité momenty mého života, které mi najednou dávaly jasný smysl a také mi bylo jasné, co dále chci ve svém životě dělat.
Několik týdnů jsem měla pocit, že žiji v jiném světě než ostatní lidé, bylo těžké o tom zážitku s někým mluvit, byl nesdělitelný. Také mi běžný život připadal banální, nesmyslný, to se střídalo s hlubokým porozuměním jeho smyslu a s úlevou. Od té doby vím, co je pro mne v životě důležité, nechci promarnit jedinou minutu, cítím, že žiji naplno.“