Jedná se o epizody neobvyklých zkušeností, zahrnujících změny vědomí a změny percepčních, emocionálních, kognitivních a psychosomatických funkcí, ve kterých je patrný přesah obvyklých hranic prožívání vlastního já, tj. posun k transpersonálním zážitkům. Vynořování těchto neobvyklých zkušeností se může proměnit v obtíže, které pak popisujeme termínem psychospirituální krize.
Může se jednat např. o zážitky stavů blízkosti smrti, zážitky smrti a znovuzrození, vnímání sebe sama mimo tělo, výskyt synchronicit, spontánní pohyby těla, vnímání proudění energie v těle, intenzivní bezděčné pohyby, třesy, vibrace, pocity elektřiny v těle, zážitky mimosmyslového vnímání, spontánní vnímání vizí a hlasů, vidění světla, spontánní upadání do transu, channeling, stavy mystického sjednocení, identifikace s kosmickým vědomím, intenzivní emoční projevy jako např. strach ze smrti a šílenství, zaplavující pocity úzkosti, hněvu, pocity intenzivního soucítění a lásky, spontánní vynořování inkarnačních vzpomínek a další fenomény.
Psychospirituální krize je relativně novou kategorií v oblasti psychologické diagnostiky, která nabízí rozšíření stávajícího pohledu na fenomény neobvyklých zážitků, kdy existuje možnost mít nenormální zážitky a přitom zůstat normální, nebýt označen za duševně nemocného.
Platí, že za určitých okolností je každý člověk schopen prožít obdobné stavy, pro někoho je tato možnost spouštěna zvláštními okolnostmi (viz spouštěče) a pro někoho se tato zkušenost objeví spontánně.
Tyto stavy mají důležitý transformační a sebeléčivý potenciál. Člověk má schopnost nahlížet na tento stav jako na vnitřní psychologický proces a přistupuje k němu jako k takovému. Je schopen vytvářet adekvátní terapeutický vztah a možnost spolupráce. Schopnost přijmout pomoc a důvěřovat je kriterium důležité pro další psychoterapeutickou práci.
Ne každý zážitek mimořádných stavů vědomí a intenzivních percepčních, emocionálních, kognitivních a psychosomatických změn ale spadá do kategorie psychospirituální krize, řada z těchto stavů může být také projevem duševního onemocnění a označena za projev psychózy.
K odlišení těchto stavů je třeba důsledná diferenciálně diagnostická rozvaha a posouzení odborníkem vzhledem k vhodnosti odlišného přístupu při léčbě a provázení člověka v obou zmíněných případech.