V případě vysokoškolských studentů není neobvyklé, že procházejí obdobím obtíží, jež mají svůj původ v perfekcionismu, což je dáno přechodem ze středoškolské úrovně na vysokoškolskou úroveň požadavků.
Perfekcionistické myšlení je relativně běžné, zejména v konkurenčním vysokoškolském prostředí, zvláště pak v oboru medicíny. Lékaři jakožto skupina mají tendenci k perfekcionismu a určité rigidnosti v uvažování. U většiny lidí je boj s perfekcionismem zvladatelný a působí nanejvýš drobné obtíže. Výraznější obtíže vyvolané perfekcionismem se mohou projevovat nejrůznějšími způsoby:
- dlouhé odklady, neboť člověk se nedokáže oprostit od svých perfekcionistických požadavků, které mu brání v tom, aby začal psát, studovat atd.
- zvýšená úzkost způsobená perfekcionistickým přemítáním „co kdyby…“ o nadcházejících událostech (testy, zkoušky, ústní referáty atd.), což může vést k „oknům“ (např. při testech) a výpadkům v soustředění
- vysoká míra stresu a únavy způsobená neustálými obavami o vlastní výkonnost a dostatečnost
- depresivní nálady v důsledku perfekcionistického sebemrskačství v případě, kdy vlastní výkony zaostávají za striktně danými očekáváními
- absence radosti ze života, protože perfekcionismus člověku brání radovat se z odměn a volného času v situaci, kdy ještě stále zbývají nějaké úkoly, které bude třeba vykonat (a ty se najdou vždycky).