Hlavním problémem při udržení váhy a váhových úbytků - zejména vlivem společenského tlaku - je stanovení si nereálných cílů. Obézní si často kladou velké cíle, jak vzhledem k množství zhubnutých kilogramů, tak k očekáváním, která by měla tyto váhové úbytky doprovázet (navázání partnerského vztahu, lepší pracovní místo). Při nedosažení maximálního cíle neberou v úvahu v důsledku negativních myšlenek dílčí důležité úspěchy, kterých hubnutím dosáhli. Pokud se jim nepodaří stoprocentně dosáhnout cíle, podceňují částečné váhové úbytky a nedokáží se z nich radovat. V důsledku toho se obviňují z neschopnosti sebekontroly. To je vede zpět k původním návykům a k opětnému zvýšení váhy. Na vzniku negativních myšlenek se podílí též negativní postoj k vlastnímu tělu, který je vytvářen jak společenským tlakem obecným, tak tlakem blízkého okolí („úspěch závisí na štíhlosti“, „jen štíhlí lidé se dovedou kontrolovat“, „mohu si věřit, jen pokud budu štíhlý“ apod.). Častá je rovněž souvislost mezi stravovacími návyky a emocemi.