Onkologická onemocnění v celé své pestrosti patologických změn, klinických projevů a mnohočetnosti příčin přímo vyzývají ke stejné šíři postupů k jejich zvládání. Není pochyb o tom, že významnou roli současně s denně novými poznatky o etiologii jednotlivých forem bude hrát prevence a samozřejmě časná diagnostika.. A zásadní úlohu v prevenci a časné diagnostice mají lékaři primární péče. Proto jsou následující řádky, vycházející z doporučení Světové zdravotnické organizace a z projektu "Prevence nádorových onemocnění ve 21. století" Národního programu zdraví, určeny právě jim.

    Význam časné detekce je zřejmý. Tak např. u karcinomu prsu je podle statistiky z nádorového registru, kterou zpracovává Ústav zdravotnických informací a statistiky, pětileté přežívání u nádoru zachyceném v I. a II. stadiu 45,1%, zatímco u stadia III. a IV. je tato doba přežívání jen ve 20,2 %. Díky zlepšující se informovanosti žen, zvyšujícímu se zájmu lékařů a zkvalitňující se péči, došlo v posledních letech k pozitivnímu posunu v záchytnosti. V roce 1992 bylo zachyceno v I. stadiu v ČR 14,2% případů, ve II. stadiu 39,0%, ve III. stadiu 23,0% a ve IV. stadiu 10,1%. V roce 1996 se zvýšila záchytnost v I. stadiu na 19%, ve II. stadiu zůstalo zachyceno 38,8% pacientek, ale ve III. stadiu poklesla záchytnost na 14,3% a ve stadiu IV. na 8,7%.

    Nepředpokládáme, že by měl praktický lékař ve svém preventivním snažení zůstat osamocen. Naopak, účelné a racionální preventivní postupy vyžadují týmovou, mezioborovou spolupráci. Protože nejúčelnější je spojení individuální i komunitní a primární i sekundární prevence, měl by takový tým sestávat především z praktických lékařů, gynekologů, onkologů, preventologů, nutricionistů, psychologů, sociálních pracovníků, představitelů zájmových organizací a sdružení, zástupců měst a obcí, publicistů a dalších. Je samozřejmé, že by v týmech měli být zastoupeni profesionálové, jak na úrovni vysokoškolských, tak i středoškolsky vzdělaných. Ve výchově ke zdraví, která je významnou součástí prevence, se např. sestry mohou uplatnit více než lékaři.

    Tento manuál je rozdělen do tří částí. V části prvé jsou schémata doporučení preventivních postupů, v části druhé jsou naznačeny způsoby, jak zvládat nejdůležitější rizikové faktory vyplývající ze způsobu života. Část třetí je věnována bariérám, které stojí prevenci v cestě.

    Bariéry prevence nespočívají jen v problémech s financováním zdravotní péče, jak se mnohdy traduje, ale vycházejí zejména z podceňování rizika pacienty, ale i lékaři a z neschopnosti ohrožených osob změnit své chování.

    A protože překonání bariér prevence je základem její úspěšnosti, byl uspořádán seminář, jehož se zúčastnili zástupci praktických lékařů, a který se právě bariérami a jejich překonávání, zabýval. Třetí část tohoto manuálu přináší závěry z tohoto semináře.